Medal Of Honor: Breakthrough
Medal Of Honor je extrémně úspěšná herní série, ve které Steven Spielberg zúročil přebytečné materiály z natáčení svých filmů o druhé světové válce. Hra vznikla původně pro konzole, což je dodnes cítit z jejího primitivního game-designu, jenž spočívá v průchodu velmi omezenou lineární dráhou, na které je však každý metr ozdoben nádhernými filmovými scénami, jejichž bezchybnou produkci mají na svědomí lidé ze softwarové firmy DreamWorks, kterou Spileberg založil speciálně pro výrobu počítačových triků.
Nová bojiště, aneb napapejte se písku v bouři, kde se mísí s ohněm a kulkami!
Zatímco novější videa z příštího, plnohodnotného druhého dílu PC odnože MOH série, ukazují cosi jako snahu o překonání Half-Life 2 (nepopsatelná animace obličejů, proti které jsou E3 videa z HL2 směšná, naprostá volnost v pohybu prostředím, stoprocentní fyzikální zákony, kterými se řídí každé smítko i velké objekty...), datadisk Breakthrough logicky využívá zastaralého engine MOH:AA a ani z hlediska obsahu nebo hratelnosti se nic nezměnilo: hráč postupuje tvrdě lineární (málokdy jdou v chodbě otevřít víc, než jedny dveře) trasou, která je ze všech stran šperkována „předepsanými“ filmovými scénami a efekty.
Jenže to, co perfektně fungovalo před rokem, to je dnes již docela nuda. Po E3 2003 hráči hledají možnosti, jak se v herním světě realizovat co nejsvobodněji, takže zasazení do striktně přímočarého filmového scénáře, který ale vlastně nemá žádný konkrétní příběh, působí poněkud nudně. Jste tak odkázáni na to samé, co jste již předtím činili hodiny a hodiny v MOH:AA a prvním datadisku (Spearhead).
Je neuvěřitelné, jaké scenérie dokáže starý engine vytvořit * Minám se vyhnete podle zvuku * Pod pískem pouště jsou... bunkry!
Tak jsem hned v úvodu popsal největší problém MOH:B, pokud jste jej překousli, můžeme se dále věnovat tomu pozitivnímu, co nám další dodatek MOH:AA ságy přinesl. Tak předně je tu jedna výhoda, kterou uvítají všichni, jejichž PC sestavy jsou na průměrné, případně lehce podprůměrné úrovni: MOH:B běží skoro na čemkoliv a přitom překvapivě dobře vypadá (pokud nejste technofilové a nedíváte se příliš pečlivě či zblízka:-)). V době, kdy každého hráče obchází hrůza z HW požadavků očekávaných titulů typu HL2, Doom 3 nebo třeba Stalker, je tahle nenáročnost a stabilita jistě dobrou zprávou.
Přestaňte obdivovat architekturu a střílejte! * Ukažte doklady... nebo střílejte!
Na druhou stranu je tu Call Of Duty, které navzdory nesrovnatelně lepší grafice i hratelnosti běží na slabších systémech téměř stejně spolehlivě, jako MOH:B, což je jeden z téměř nekonečné řady důvodů, proč je velmi jednoduché položit mezi tyto dvě hry nerovné znamínko ve prospěch novějšího koně. V podstatě se dá říci, že COD by měl dát přednost každý, kdo na obě hry nemá peníze nebo chuť. Vy ostatní, fanatici do Hollywoodu a druhé světové, mne následujte k dalším řádkům, věnovaným MOH:B.
Stráž se otočila, je čas vyměnit doklady za pistol s tlumičem! * Potápějící se loď a efektní obracení perspektivy
Internet je plný nadávek na krátkost datadisku, které však osobně nechápu. Bude to asi posté, když teď zopakuji, že dobrá (akční) hra nemusí trvat desítky hodin. Cílem je se maximálně intenzivně vyřádit, aniž by člověku dýchnul na záda stereotyp nebo nuda – a pokud taková jízda trvá „pouze“ pár hodin... no a co? Většinou to stačí na to, aby to člověka uspokojilo (viz. Max Payne 2 nebo Call Of Duty, které se obě dají dohrát do deseti hodin, pokud si je nebudete vychutnávat).
MOH:B přitom není *ZAS TAK* krátká! Tři profláknuté mise se totiž odehrávají na několika lokacích (každá jedna mise je tak složena minimálně ze dvou až tří podkapitol, odehrávajících se na různých místech a dále se dělících na řekněme 5-6 pár desítek minut trvajících úrovní). Ve finále vás tedy čeká solidně bohatý a různorodý zážitek, zajezdíte si ve více vozidlech, než kdy předtím (i když často jen jako spolujezdec) a navštívíte třeba přístav, kde musíte potopit velký tanker, africké město, kde se musíte přeplavit přes ostřelovanou řeku, bojiště v pískové bouři, zalesněnou Itálii, hlídané letiště a mnoho dalších.
Akce v poněkud známějším prostředí milované Evropy:-)
Mise opět nabízí příjemně různorodou náplň, takže se budete plížit i řvát v obrovských akcích typu Omaha Beach, je tu obligátní mise v převleku, jízda na malé drezíně, průchod minovým polem podle zvuků detektoru kovu, zoufalý únik z potápějící se a převracející lodí (fantastický nápad, provedení a zážitek!) a samozřejmě každá ze tří kapitol nabízí monumentální finále, ve kterém jednou bráníte odpalovači granátů kopec před nájezdy tanků z různých směrů, podruhé zase máte za úkol udržet bojovou linii ve vesnici proti ohromující vlně nájezdů protivníka.
Výsledkem je tedy kvalitní, profesionálně připravená zábava, která fanouškům MOH dá přesně to, co už moc dobře znají. Každopádně ale nulová svoboda v postupu hrou je již zcela přežitá a další datadisk k MOH:AA by podle mého názoru (po Call Of Duty) neměl vůbec smysl, rozhodně ne se záměrem úspěšněji zabodovat v hitparádách. Doufejme tedy, že tvůrci upřou všechnu svoji snahu na to, aby neuvěřitelně vypadající MOH 2: Pacific Assault vydali dřív, než Valve vzkřísí Half-Life 2.
zdroj: doupe.cz