NFS Most Wanted

Ve zkratce by se série Need for Speed dala charakterizovat jako jediná, která se mezi všemi ostatními sériemi od Electronic Arts výrazně mění. Ovšem tohle zkrácené vyjádření je značně nepřesné, stejně jako mnohá další, která se snaží shrnout poslední díl do jedné věty. NFS: Most Wanted je hra mnohem složitější, než by se mohlo zdát. Nejedná se však o složitost herních mechanizmů - ty jsou podřízeny hráčům - ale o obtížnost rozhodnutí, jak vlastně hru hodnotit.

Proč já musím jezdit v doprovodu? * You shall not pass! * Co že je to za policejním autem za číslo?

Pokud jste si četli první dojmy, které vyšly přibližně týden před touto recenzí, je možné, že se vám hra zalíbila. Ke konci jsem však varoval, ať raději vyčkáte recenze, a je teď na mě, abych ono varování vysvětlil. Most Wanted je totiž hra, která se nechová celou dobu stejně. Mezi chvílemi skvělé zábavy, kterými vše začíná a jsou často i vdalších fázích, se objevují okamžiky nesmírného vzteku. Obě období se střídají a je nutno říci, že z mého pohledu se jako častější jeví okamžiky zábavné.

Asi nejdůležitější je, že se podaří hráče upoutat hned na začátku. Nemluvím teď o ani o klasické přednášce o rozdílu mezi závody virtuálními a skutečnými, výjimečně jsem přeskočil i skvělé intro, ale mám na mysli úvod do vaší závodní kariéry. Po chvíli koukání totiž uvidíte představení hodné filmu. Pokud jste zvyklí na klasické Need for Speed schéma (dejte jim na začátek rychlé auto, pak je nelogicky zabavte a posaďte je do hromady plechu s kolama), budete možná lehce překvapeni.

Drobné nákupy to jistí * Není to krása, závodit proti takovýmto strojům? * Fire in the sky

Snad nebudu kamenován ve chvíli, kdy prozradím, že systém zůstal v podstatě zachován. Po příjezdu do města ve svém nablýskaném BMW M3 se setkáváte s Miou a její Mazdou, o chvíli později (pokud jste první setkání rozchodili) potkáte svého oblíbeného policistu Crosse, kterého budete nenávidět za každou vteřinu jeho života, abyste se nakonec setkali s Razorem, čímž vlastně celý úvod začíná. Ano, opravdu se jedná o klasický filmový tah, kdy nejdřív vidíte současnost, pak až minulost, ale tenhle problém brzy přejde. Jakmile totiž vystoupí váš motor dříve než vy, začíná teprve samotná hra a vy se dostáváte do obvyklé hromady plechu.

Není snad ani třeba říkat, že pojem hromada plechu je značně nadsazený. Kdyby mi někdo jednu ze čtyř hromad, co máte na výběr do začátku, věnoval, vůbec bych se nezlobil (a nezlobil by se ani stát při placení povinného ručení, ale to je zase jiná pohádka). Aha, Kolářovi zase ruplo v bedně, říkáte si, pokud už jste si hru koupili. Na výběr jsou sice auta čtyři, ale na klasické německé dvojvé nejsou peníze. Věrný fanda série však ví, že se hra podívá po informacích o starší instalaci a na jejich základě vás do začátku trochu zadotuje. Není to sice žádný extrém, ale i tak potěší.

Malé děti si hrají - bude pršet * A zajedeme si i na ruské kolo * Hmm, tudy asi nemůžu

Pokud jste hráli Underground 2, máte v systému hry poměrně jasno, pro ostatní zběžně vysvětlím fungování města. Mezi jednotlivými závody se můžete v podstatě volně projíždět po městě, tedy po všech jeho částech, které si postupem času otevíráte. Smyšlený Rosewood nejsou však jen silnice, ale i prodejny automobilů (s exkluzivním výběrem), obchody se součástkami a vaše garáž. Při jízdě městem můžete narazit také na jednotlivé závody, kde je však proti minulému dílu vidět značné zjednodušení.

Vašim úkolem totiž není pouze volná jízda, ale porážení jednotlivých soupeřů na listině nejhledanějších pouličních závodníků. Každý z nich vám ale před svolením ke své porážce (rozumějte závodu s ní/ním) zadá trojici čísel, jejichž limity musíte naplnit. Základem jsou samozřejmě závody a pouze určitý počet vítězství vás posune o krůček dále. Dalším hlediskem jsou milníky (milestone), což jsou různé úspěchy při boji s policií, a nesmíme zapomenout ani na výši odměny na vaši hlavu, která je třetím kritériem.

Univerzita, základ státu * Tady to vezmu skrz * A už zase letím (tyto dvě na sebe opravdu navazují)

Zpět k onomu zjednodušení. Teda ono se jedná rovnou o zjednodušení dvě. Zaprvé na své mapě vidíte úplně všechny závody, které vám daný protivník nabízí, ale navíc můžete přímo do některého z nich skočit bez nutnosti projíždět městem. Tohle zjednodušení mi přišlo na jednu stranu špatné, protože vás ochuzuje o jízdu městem, později však pochopíte, že je veskrze správné, neboť se nebudete muset strachovat o každý metr na silnic, zda se nezmění v jednu velkou honičku.

I zde čtete správně, opravdu jsem napsal strachovat se. Je mi to skoro až trapné, ale právě klání s policií považuji za největší problém tohoto dílu. Ano, těšil jsem se na její návrat více než na Vánoce, vzpomínal jsem nad starými Hot Pursuit a zábavou spojenou s pronásledováním, ale celkově jsem nakonec zklamán. I přes poměrně schopnou inteligenci policejních vozů, které spolupracují, volají si vysílačkou povely, koordinují své akce s vrtulníkem... Přes to všechno jsem naštván.

Hezká ukázka cizího výtvarného stylu * Lehké rozmazání při nitru * Projížďka po lese

Šílenou náročnost honiček na váš počítač bych ještě v pohodě překousl, i když rychlost hry klesá v lepším případě jen na polovinu. Stejně tak bych přes srdce nějak přenesl zábavné manévry, kdy policejní auta zařadí na dálnici ve dvou stech kilometrech za hodinu zpátečku a takto vás blokují (aniž by jim to činilo jakýkoliv problém), nebo vás dvojice SUV z protisměru sestřeluje stylem kamikadze. To vše se sice hromadí, ale stále je snesitelné. Ale nedokáži pochopit dvě věci. Zaprvé se hra prostě občas rozhodne, že vás nechá zavřít, bez ohledu na to, že jste neudělali žádnou chybu. Zdánlivě jasná situace končí vaším zatčením, aniž byste věděli proč.

Stane se, jednou, dvakrát, desetkrát po sobě, stále může jít o náhodu. Ale nedokáži si vysvětlit ještě jednu věc, snad i závažnější. Jak jsem se zmínil, musíte občas splnit různé milníky, příkladem budiž honička po nějakou dobu. Jindy schopným policejním hlídkám se v tu chvíli často stává, že vás na rovném úseku prostě ztratí. A nebo na křižovatce bezdůvodně zahnou, nejlépe jako celý roj. Hra, celkem pochopitelně, tohle počítá jako vaše unikání, takže se dostáváte do kuriózní situace, kdy honíte policisty jen proto, abyste splnili některý z milníků. A nechápu proč, ale velmi často se tohle stává ve chvíli, kdy musíte trefit poslední policejní auto, zbývá vám posledních pár vteřin či hledáte poslední zátaras k proražení.

Je to se mnou nahnutý * Po proražení zátarasu valím dál * až k zátarasu dalšímu

Nejvtipnější na tomto problému je, že se nevyskytuje vždy, ale tak střídavě. Prostě jedna honička v pohodě, druhá otřes. Stejně tak je tomu i se závody. Některé jsou naprosto dokonalé, skvěle si je užijete, jsou vyvážené, příjemně dlouhé, na zábavných tratích a se zajímavými soupeři. Jindy zase vyšilujete, protože protivníci, na rozdíl od závodů prvních, nechutně podvádějí (fakt nechápu, jak mě někdo může předjet na rovince, kde mám vytočenou šestku, nitro puštěný do motoru proudem a naplno vylepšené auto tak, že je lepší než protivníkovo), trať je pro člověka nejetelná a navíc nezajímavá, ke všemu ještě za každým skokem dopadáte přímo do civilního auta a v klíčových zatáčkách prší.

Ano, déšť má opravdu na jízdu vliv, zvláště pak proto, že většina vašich miláčků hrabe pěkně vzadu. Hra je sice dostatečně zjednodušená, takže nejdete do smyku tak často jak byste měli, ale i tak ztrácíte na mokru cenné vteřiny. Zase je třeba uznat, že i jízda na kluzkém povrchu se dá naučit. O to více překvapí, že hra rozlišuje pouze tři typy podkladu. Tedy vidíte jich mnohem více, ale jezdit můžete buď po cestě, ať již vypadající jako silnice, nebo lesní pěšina, obojí se chová stejně, nebo v písku (teda tam se moc jezdit nedá), zatímco vše ostatní je pro jízdu nepoužitelné. Velmi jednoduše to ukazuje mapa, kde je jasně vidět, co je cesta a co ne. Sice trochu zarazí, že dálnice se chová stejně jako pruh trávy uprostřed, ale to už je prostě osud.

A pak rychle do úkrytu * Moje autí čeká na výzvu * A nedočkavě přitom točí kolečkama

I v tomhle díle si užijete dragu * Jewel to nějak nezvládla * a navíc přišla o pohybovadlo

zdroj: doupe.cz